Zpět na seznam novinek

„A“-muži – Víte, co se stalo v pátek 14. června 1996? Česká fotbalová reprezentace porazila na stadionu Anfield Road v Liverpoolu tým Itálie 2:1 brankami Pavla Nedvěda a Radka Bejbla, což byl významný krok ke spanilé jízdě až do finále EURO '96 ve Wembley. Toho dne se ale také narodil ADAM ORDELT, momentálně jednička mezi třemi tyčemi Slavoje Vyšehrad. Do kolébky dostal od sudiček krásný fotbalový úspěch, a třeba i proto se stal fotbalistou.

Zajímavý rozměr má Adamův příběh i v současnosti: na podzim odchytal jen tři utkání za Zbuzany v ČFL, v amatérské soutěži. A nyní už pravidelně nastupuje ve Fortuna:Národní lize, tedy profesionální soutěži. Vedle Tomáše Košúta, Tomáše Egerta, Milana Černého, Jana Suchana, Dominika Kříže a Milana Králíčka je také jedním ze sedmi hráčů současného týmu Vyšehradu, kteří mají svoji vlastní stránku či složku na Wikipedii.

Adame, kde jsi zahájil svoji fotbalovou kariéru?

„V Hradci Králové, kde jsem byl od pěti let až do A-týmu mužů. Chytal jsem za votroky žákovskou, dorosteneckou i juniorskou ligu, ve které mám kolem čtyřiceti startů. V áčku potom jeden zápas ve druhé lize a jeden v poháru.“

A právě ten přinesl tvoji dosud největší chvilku slávy, že?

„Asi ano, bylo to na jaře roku 2016, odvetné čtvrtfinále Mol Cupu v Mladé Boleslavi, kdy se mi hned na začátku zápasu podařilo chytit penaltu Milanu Barošovi. Skončilo to 1:1, ale v součtu obou zápasů postoupila Boleslav.“

To ale bylo tedy během sezony, v níž hrál Vyšehrad vůbec poprvé druhou ligu. A v ní také dva zápasy s Hradcem.

„Ano, to ale také byli v kádru Ottmar a Lindr. Já jsem odchytal tenhle pohárový zápas a ve druhé lize jsem v jednom utkání proti Znojmu střídal Ottmara. Do zápasů s Vyšehradem jsem nominován nebyl.“

Ale když jsi byl potom později v týmu Litoměřicka, nastoupil jsi už proti Vyšehradu?!

„Nastoupil, celkem třikrát. Poprvé to bylo v létě roku 2018 v přípravném utkání v Krči, kde jsme s Litoměřickem porazili Vyšehrad 4:1. Hlavně díky hattricku Davida Surmaje.“

Tehdy tě zřejmě nenapadlo, že jednou bude tohle hřiště tvým domácím, tedy alespoň co se týče trénování…

„To tedy ne, i když v té době jsem už byl v Praze, kvůli škole.“

A to byla nebo je jaká?

„Mám dva ročníky FTVS a pak jsem se přesunul na Palestru. Letos v září bych ji měl zakončit státnicemi a titulem bakaláře. Mým oborem je sportovní a kondiční specialista. Rád bych zůstal u sportu i po aktivní kariéře. Už na FTVS jsem si udělal trenérskou licenci, tu základní, tedy céčko. A také kurz na učitele plavání. Baví mě hodně trénovat brankáře: měl jsem tuto praxi půl roku na Motorletu. Tomu bych se chtěl v budoucnu věnovat.“

Dobře, a co ty další dva zápasy proti Vyšehradu? To už byly mistrovské, v ČFL?

„Přesně tak, v sezoně 2018/19 a v obou jsem chytal. Na podzim jsme doma prohráli s 0:1 a na jaře na Strahově 1:7. Po tomhle utkání už slavil Vyšehrad definitivu postupu do druhé ligy.“

Takže máš momentálně na svém kontě tři zápasy proti Vyšehradu a tři za Vyšehrad. Jsi tady od 9. března, jak jsi se sem vlastně dostal?

„Tak, že v prvním jarním kole v Jihlavě se zranil nebo obnovil si zranění Matouš Babka, takže společně s Martinem Otáhalem měl Vyšehrad už dva gólmany na marodce. K dispozici byl ještě Franta Kafka a vedení Vyšehradu muselo sehnat někoho dalšího. Pokud vím, sportovní ředitel pan Vandas se dohodl s majitelem FK Zbuzany panem Huňáčkem na mém přesunu sem. V pondělí po utkání v Jihlavě jsem se to dozvěděl a v úterý už jsem se hlásil na Vyšehradě na tréninku. Tuhle nabídku a příležitost jsem samozřejmě uvítal. Během dlouhé covidové pauzy jsem se připravoval většinou individuálně, abych byl ihned připraven, pokud by taková nabídka přišla. A ona opravdu přišla, za což jsem rád. Asi rozhodovalo i to, že přestupy z profesionálních klubů byly už uzavřeny, šlo to jen z amatérské sféry. Už jednou jsem byl blízko angažmá na Vyšehradě, v době mého působení v Litoměřicích, kdy jsem byl nejlepším brankářem ČFL podle počtu čistých kont. Tehdy to ale nedopadlo.“

Nejprve ale přišel na řadu třetí gólman Vyšehradu Franta Kafka, jenomže ani ten už teď nechytá. Co s ním je?

„To opravdu nevím. Když jsem přišel, dělal jsem mu dvojku v zápasech s Žižkovem, Chrudimí a v Táboře. Netuším, co s ním je.“

Takhle se to zkrátka vyvinulo. Nechytá Otáhal, Babka ani Kafka, chytá Ordelt. A s dorostencem Borkou na lavičce.

„Jsem za to rád, že mohu nastupovat do druholigových utkání a užívám si každý zápas. Je to určitě dobrá zkušenost.“

Otázkou je, jak jsi si užíval svůj první zápas proti vedoucímu týmu tabulky. Tvoje premiéra nastala paradoxně soubojem s Hradcem, v jehož dresu jsi strávil spoustu let.

„Všechno, co umím, jsem se naučil v Hradci. Ano, byl to paradox, začínat právě proti němu. Od doby, co jsem z Hradce odešel, se jeho kádr hodně obměnil, ale s přibližně s třetinou hráčů se i tak znám. Samozřejmě jsem byl hodně motivován, ale Hradec teď hraje ve velké pohodě, vypadá to, že postoupí. Těšil jsem se, žádná přehnaná nervozita mě nesvazovala. Mrzel mě ten druhý gól od Vašulína, dostal jsem ho mezi nohama, to je pro gólmana vždy nepříjemné.“

Po 1:4 s Hradcem přišel středeční zápas v Ústí nad Labem, které mělo viditelně slabší den, přesto se toho nepodařilo využít…

„Ony jsou všechny tyhle zápasy vyrovnané, až na ten Hradec, ten je trochu odskočený. S nikým jsme herně nepropadli, že by nás vyloženě přehrávali. Je fakt, že v Ústí nám chyběla koncovka, to nás ale trápí stále. Bylo to nepříjemné, mohli jsme tam opravdu uspět, protože domácí nehráli dobře, mysleli si, že to přijde samo. Místo toho, abychom sami zápas rozhodli, jsme pak dostali rozhodující gól ve třetí minutě nastaveného času.“

Gólem z perfektně provedeného trestného kopu…

„Šlo to těsně nad zdí, k tyči a ještě nahoru. Šel jsem po tom, ale nedosáhl. Chyběl mi jen malý kousek. Otázkou ale je, zda ten trestný kop byl vůbec po faulu našeho hráče, dost možná ne. Kluci říkali, že to byl čistý zákrok Samuela Kuliga a domácí hráč přes něj jen přepadl, bez faulu.“

Na druhou stranu se mohl sudí rozhodnout i pro penaltu, protože ten souboj byl na hranici vápna. A třeba penaltu bys chytil.

„Také mě i tohle napadlo. Jenomže my už jsme měli v té době dávno vést.“

Slovo bohužel musíme chtě nechtě přiřadit i k dosud poslednímu utkání s Prostějovem, přestože herně to bylo dobré. Hlavně tedy první půle.

„Prostějov měl na začátku zápasu na mě jednu střelu a pak už jsme hráli až do poločasu prakticky jen my. Hlavně Hezymu se hodně dařilo, vyhrával souboje jeden na jednoho a vytvářel přečíslení. Jenomže jsme zase ten gól nedali.“

Hned na začátku druhé půle jsi pak musel čelit neobvyklé situaci, kdy Omale dvakrát za sebou trefil břevno tvé brány do stejného místa.

„První střela šla přímo do břevna, druhou se mi podařilo líznout a vytáhnout alespoň na břevno. Pak se to ale po standardce a centru odrazilo k hráči Prostějova, který stál zády k mé bráně, nějak se to tam pak ještě odrazilo a najednou byl přede mnou sám. Snažil jsem se mu zmenšit úhel, ale trefil to z rohu malého vápna do šibenice, přímo pod břevno.“

Co jste si řekli v kabině po zápasech v Ústí a s Prostějovem, které se určitě daly oba vyhrát?

„Cítíme frustraci z toho, že nejsme horší, nehrajeme špatně, máme i šance, ale pak po nějakém odrazu dostaneme jeden gól, kterým prohrajeme. Je to psychicky náročné.“

Dá se však říct, že dobrým dojmem působila v utkání s Prostějovem tvoje hlasitá komunikace směrem ke spoluhráčům z pole. I když pravdou je, že na hřišti nebyli ti největší mazáci Milan Černý, Tomáš Košút a Vojta Šandera…

„V mládežnických týmech Hradce Králové jsem býval buď kapitánem nebo jeho zástupcem, jsem zvyklý při zápasech nahlas mluvit na spoluhráče.“

Jsme teprve v polovině jarní části, zbývá ještě sedm kol. A je to profesionální soutěž, takže by nebylo dobré, dohrát ji se sklopenýma hlavama.

„To rozhodně ani nemáme v úmyslu. Po celý týden se o tom s kluky bavíme, že nic nevzdáváme, a už se to musí konečně zlomit, otočit k lepšímu. Nejlépe hned tuto sobotu v Třinci. Máme mladý tým plný perspektivních hráčů, je tady předpoklad ke zlepšení.“

Pokud bude mít hra takový drajv, jako hlavně první půle proti Prostějovu, tak se to určitě podaří. A na závěr: co tě baví kromě fotbalu?

„Moje civilní zaměstnání. Pracuji v hoteliérství, přesněji v oblasti krátkodobého ubytování. Starám se o hosty, většinou jsou zahraniční: od komunikace před příjezdem po samotné ubytování, a tak podobně. Je to manažerská pozice.“

Adame, hodně štěstí mezi třemi tyčemi i v osobním životě.

 

ASISTENT TRENÉRA ONDŘEJ ŠVEJDÍK:

„Nejsem trenérem gólmanů, takže mi to moc nepřísluší hodnotit, nicméně mohu alespoň říct, že z Adama vyzařuje klid a pohoda, a ta se pak přenáší na hráče z pole. Umí si organizovat dění před sebou, a to je určitě pozitivní.“

 

Adam Ordelt

narozen: 14. června 1996 v Opočně

výška: 185 cm, váha: 74 kg

pravák/levák: pravák

bydliště: Praha 8-Palmovka

post: brankář

kariéra: FC Hradec Králové, FK Kratonohy, SK Český Brod, FK Litoměřicko, Slovan Velvary, FK Zbuzany, Slavoj Vyšehrad

odchytal ve F:NL: zatím 4 zápasy: v roce 2016 jeden za Hradec Králové a nyní tři za Vyšehrad

fotbalový vzor: Ilker Casillas

dosavadní sportovní úspěchy: vítěz České ligy mladšího dorostu s Hradcem Králové, 2x vítěz dorostenecké ligy s futsalisty ERA-PACKu Chrudim

mimofotbal. zájmy: tenis, hokej, play station

přezdívky: Adis, Ordy