Jar. Tauer: s Vyšehradem jsem hrál před patnácti tisíci diváky

Klub  – Jméno Tauer má v historii Slavoje Vyšehrad velmi významné místo: reprezentuje tři generace hráčů, útočníků, kteří v různých dobách oblékali modrobílý dres a stříleli v něm spousty gólů. První z nich, Jaroslav Tauer starší, který by se letos dožil 98 let (zemřel v roce 2006), oblékl i reprezentační dres a později byl trenérem Slavoje. Jeho syn JAROSLAV TAUER mladší (na snímku) si zahrál za Vyšehrad nejvyšší dorosteneckou soutěž a v mužích divizi: podobně jako jeho syn Roman v první polovině 90. let. Všichni tři byli velkými oporami své generace mužstva šemíků.

Prostřední z nich, tedy Jaroslav Tauer mladší, který je ročníkem narození 1949, se objevil v neděli 26. února na stadionu, kde prožil řadu hezkých fotbalových chvil: coby vedoucí mužstva Sokola Přestavlky, jenž odehrál na Vyšehradě přátelské utkání s dorostenci Slavoje. Proto také vznikl tento ROZHOVOR.

Pane Tauere, po jak dlouhé době jste se vrátil na Vyšehrad?

„Takhle to není, protože stále sem občas chodím na zápasy Vyšehradu. Bydlím v Bohnicích a v Přestavlkách máme chatu, proto jsem u tohoto týmu. A hraje za něj i můj vnuk Roman, občas i jeho bratr Michal.“

Takže to je vaše už je čtvrtá generace, byť za Vyšehrad už ta poslední nehraje. Dá se říct, že z vás to nejdál fotbalově dotáhl váš otec, že?

„Je to tak, protože hrál nejvyšší československou soutěž za SK Nusle a ATK Praha, pozdější Duklu. A nastoupil také za reprezentaci.“

Ve kterých letech jste vy sám hrál za Vyšehrad?

„Začínal jsem tady v roce 1959, ve svých deseti letech. S dorostem Vyšehradu jsme postoupili do nejvyšší soutěže a už v osmnácti jsem začal hrát za týmu mužů. Pendloval jsem tedy mezi dorostem a áčkem. Potom jsem šel na vojnu a hrál za Hraničář České Budějovice, což byla také divize. Po návratu to byly ještě další tři sezony za Vyšehrad. Tehdy tady byla škvára, až později se hřiště zatravnilo a nakonec se tu udělala umělka. V roce 1974 jsem přestoupil do Tatry Smíchov a z ní pak po dalších třech letech do Sokola Krhanice, kde jsem hrál do osmatřiceti let.“

Připomeňte prosím nejznámější jména z období vaší zdejší hráčské éry…

„Karel Vaněček starší nebo Jirka Šusta, s ním jsem stále ve styku alespoň po telefonu. Dále Jirka Majer, Zdeněk Dražík a další. Například Bohouš Střelec, který se stal později dlouholetým sekretářem Slavoje Vyšehrad. Trénoval nás pan Jaroslav Říha, později Gerhart Vojtíšek, který se posunul k mužům od dorostu. Když jsem se hrál za Vyšehrad už po návratu z vojny, byl to Pavel Tramba. Zapomenout nelze ani na funkcionáře, zejména na pana Josefa Vápenku.“

Byl jste nejlepším střelcem tehdejšího týmu?

„Pravdou je, že góly jsem střílel, ale nejvíc jsem jich dával ještě v dorostu. Povedlo se nám, ve druhé polovině šedesátých let, pod vedením trenéra Vojtíška postoupit z přeboru Prahy do první ligy, tedy nejvyšší dorostenecké soutěže. Tehdy se hrála dorostenecká utkání jako předzápas před zápasy týmů mužů. A když jsme nastoupili v Edenu proti Slavii, bylo v hledišti už na to naše utkání patnáct tisíc diváků. Samozřejmě, pro nás to byl zážitek. Možná největší návštěva, před jakou kdy některý z týmů Vyšehradu hrál…“

V podstatě všechny tři vaše generace Tauerů zažily časy, kdy v nižších soutěžích, tedy od třetí ligy dolů, měl Vyšehrad nejvyšší návštěvy v Praze, že?

„Přesně tak, i na divizi běžně osm set diváků a při pražských derby i víc. Tak tomu bylo ještě i v době, kdy tady hrál syn Roman, tedy v devadesátých letech.“

Připomeňte i jeho zdejší působení…

„Roman ale nezačínal tady, jako otec a já: od žáků byl ve Spartě, pak ale sem přišel v dorosteneckých letech a hrál už rovnou za chlapy. Bylo to v první polovině devadesátých let, kdy tu začínal na postu trenéra i Dušan Uhrin mladší. To už byla hráčská generace současného šéfa klubu Jardy Klímy: Karel Vaněček mladší, Miloš Veverka, Vláďa Sklenář, Martin Kubásek, Petr Bendl, Milan Čihák, Pavel Trávník, brankář Tomáš Foferka, Jirka Plánička... Syn hrál v útočné řadě společně s Markem Kinclem a Jardou Peřinou, působil tady asi tři roky a odsud ještě přestoupil do Unionu Vršovice. Teď je Romanovi jednapadesát let.“

A jeho synové?

„Staršímu z nich, tedy Romanovi, je sedmadvacet let. V tomto nedělním utkání proti dorostu Vyšehradu nehrál, zato mladší Michal ano.“

Zmínil jste, že na zdejší zápasy stále občas chodíte. Takže máte jistě průběžný přehled, jak na to jsme…

„Mám. Popravdě ve svých hráčských časech bych si nepomyslel, že to jednou Vyšehrad dotáhne až do druhé ligy. Když tomu tak bylo poprvé, tedy v sezoně 2015/16, hrála se domácí utkání na stadionu Viktorie Žižkov. Chodil jsem občas i později, když se hrála druhá liga na Strahově. To bylo docela nedávno. Teď je ta situace bohužel špatná.“

To jistě, když jsme v polovině sezony na posledním místě tabulky přeboru.

„Vyšehrad to zkrátka odnesl za všechny tím, že byl před rokem vyloučen z ČFL a přeřazen o dva soutěžní stupně níž do přeboru. Jako obětní beránek, protože velké ryby zůstaly nedotčeny, nikomu jinému se nic nestalo.“

Znáte se s majitelem klubu Jardou Klímou?

„Známe se výborně, vždyť hrál za Vyšehrad společně s mým synem Romanem. Pro mne j Slavoj Vyšehrad také srdeční záležitostí, vyrůstal jsem tady a hrál od žáků až do týmu dospělých. Zkrátka klub mám v srdci a vždy se sem rád vracím. Takže bych si moc přál, aby se povedlo letos zachránit ten přebor a postupem času se vrátit do republikových soutěží, zatím alespoň do divize.“

To bychom si přáli my všichni, kterým leží osud klubu na srdci. Pane Tauere, díky za rozhovor a hodně zdraví i spokojenosti do dalších let!