Zpět na seznam novinek

Klub – Fotbalový klub Slavoj Vyšehrad sídlí v Praze 4 na adrese Mikuláše z Husi 1709/1. Právě na rohu této ulice a ulice Marie Cibulkové je také příchod a vstup na náš stadion (na snímku z toho místa je fronta na vstupenky před derby Slavoj Vyšehrad – Loko Vltavín v červnu roku 2017). Na druhé podélné straně hřiště to je Jedličkův ústav, dole na straně za druhou brankou, respektive pod ní, pak ulice Na Topolce.

MIKULÁŠ Z HUSI, původně Mikuláš z Pístného (narozen 1375 – zemřel 24. prosince 1420 v Praze), byl český zeman a husitský válečník. Patřil k prvním hejtmanům Tábora, účastnil se bojů na počátku husitských válek, ale již ve druhém roce jejich trvání zemřel na následky pádu z koně. Než se tak stalo, měl dokonce ambice stát se českým králem.

V roce 1406 byl Mikuláš z Husi dosazen králem Václavem IV. na hrad Hus jako dědičný purkrabí. V červenci 1419, když Václav IV. navštívil kostel sv. Apolináře, předstoupil Mikuláš před krále a žádal ho veřejně, aby připustil svobodu přijímání pod obojí. Václav IV. se žádosti zalekl a vypověděl Mikuláše z Prahy, ten uposlechl, ale pořádal velká setkání lidu a počal pomýšlet na jeho organizaci k brannému odporu.

Krátce po smrti Václava IV. se vrátil do Prahy a vedl v listopadu 1419 útok na Malou Stranu. Po příměří mezi královnou Žofií, vdovou po Václavu IV. a Čeňkem z Vartenberka však opustil hlavní město a obsadil Zelenou horu u Nepomuku. Protože ji však nebyl sto uhájit, ustoupil do Tábora, kde byl zvolen za prvního ze čtyř hejtmanů. Když se Pražané obrátili na Tábor o pomoc, vtrhl Mikuláš se Žižkou do Prahy.

Po zprávě, že Oldřich II. z Rožmberka oblehl Tábor, vydal se ihned se 350 jezdci k Táboru, smluvil se s posádkou města a dne 30. června 1420 Oldřicha napadl a krvavě porazil. Nato s málo jezdci (30-40) spěchal pomoci Pražanům a Žižkovi, kteří obléhali Vyšehrad. Obsadil ostrůvek ve Vltavě proti Podolí. Zmařil tak Zikmundův úmysl zásobovat Vyšehrad po vodě. Poté se pevným ležením usadil na Pankráci, kde 1. listopadu přispěl k porážce křižáckého vojska.

Po vítězství se však rozdělili Pražané i Žižka a když 14. listopadu po dohodě stran bylo ustanoveno požádat polského krále Vladislava, aby přijal korunu českou, odpíral Mikuláš tvrdě, že úmyslem Táborů je, aby zvolen byl za krále Čech. Pravděpodobně doufal, že by mohl být zvolen on sám. Protože v tomto bodě nedošlo k dohodě a tím, že strany učinily mezi sebou také narovnání ve věcech náboženských, čímž se postavily proti novotám táborských kněží, odjel 17. listopadu k vojsku před Popovice a po jejich dobytí ke hradu Leštnu.

Když 19. listopadu obec staroměstská a po ní i novoměstská odňala úřad konšelský táborským přívržencům, uzavřel Mikuláš s posádkou v Leštně příměří a dal se do obléhání Říčan a vyzval Pražany, aby mu vyslali pomoc. Odjel do Prahy a žádal po konšelích, aby dle někdejší smlouvy brány a věže městské byly střeženy společně od Pražanů a Táborů. Konšelé, kteří poznali jeho záměry, nepřistoupili k této smlouvě a po dobytí Říčan svolali do Prahy sjezd panstva a duchovenstva obou stran, aby urovnali vzniklé sváry. Dne 10. prosince, když se všichni dohodli, aby se spory o víru dále řešily v domě Petra Zmrzlíka ze Svojšína, vystrojili konšelé oběd na Staroměstské radnici. Pozvali k němu tehdejší osobnosti, mezi nimi i Žižku a Mikuláše. Mikuláš však odepřel přijít, protože by ho prý na radnici mohli zabít.

Téhož dne Prahu opustil se slovy, že se už nevrátí. Když však přijel s družinou k můstku přes Botič, splašil se jeho kůň, Mikuláš spadl a vážně se zranil. Byl donesen do domu Oldřicha z Rožmberka, kterého se dříve zmocnil, a na Vánoce 24. prosince 1420 zemřel.

Ulici Marie Cibulkové se v době svého vzniku jmenovala Libušina, podle bájné kněžny Libuše. Bylo tomu v letech 1900 až 1940 a poté v letech 1945 až 1948. V době okupace byla přejmenována na Rožmberská: po jednom z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. V roce 1948 získala ulice své současné jméno.

MARIE CIBULKOVÁ (1. 11. 1888 – 11. 10. 1944) byla aktivní členkou Strany národně socialistické, předsedkyní spolku Ochrana matek a dětí a důvěrnicí sociální péče o mládež v rámci tehdejší Prahy XIV. V roce 1920 se stala zakládající členkou a náčelnicí Sokola v Nuslích a župní místonáčelnicí. Od roku 1939 ukrývala účastníky odboje proti třetí říši. Opatřovala jim legitimace s krycími jmény a jiné doklady. Ukrývala zbraně na dobu, kdy jich bude třeba a napomáhala dokonce i čs. parašutistům, kteří provedli v květnu roku 1942 atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Coby členka odbojové skupiny Alex byla 19. listopadu 1943 zatčena gestapem, deportována do říše a v říjnu roku 1944 popravena v Drážďanech.

JEDLIČKŮV ÚSTAV je nejstarší české zařízení pro děti a mládež s tělesným postižením, které se věnuje vzdělávání, rehabilitaci, sociálním službám, komplexnímu rozvoji dovedností, využití tvůrčího potenciálu a zlepšení kvality života lidí s handicapem (v běžné řeči vozíčkářům, mládeži po úrazech, dětem se somatickým znevýhodněním, s kombinovaným postižením, u některých služeb dokonce celé rodině s dítětem s tělesným postižením apod.).

Ústav byl založen v roce 1913 na základě iniciativy pražského Spolku pro výchovu mrzáků a byl pojmenován po jeho předsedovi MUDr. Rudolfu Jedličkovi.

Motivací byla snaha o vybudování léčebné a vzdělávací instituce na novátorských, vědecky podložených, medicínsky obhajitelných, ekonomicky svépomocných a pedagogicky alternativních základech. Ústav v tomto pojetí znamenal funkční a stabilní organizaci, poskytující prostor a bezpečí pro individuální rozvoj klientů. Přesně v tomto duchu byla naplňována idea zakladatele propojit při práci s konkrétními dětmi jinak oddělené obory jako pedagogiku, psychologii, medicínu, sociální práci, pracovní, mravní a estetickou výchovu v jeden celek a s využitím potenciálu významných osobností vytvořit autentický sociální systém.

Sídlo ústavu je v pevnosti Vyšehrad v ulici V pevnosti 13/4. Komplex dalších budov se nachází nedaleko na Pankráci (katastrální území Nusle) u ulic U Jedličkova ústavu a Na Topolce.

Ulice NA TOPOLCE tvoří pomyslnou hranici mezi Podolím a Pankrácem. Ve zdejším svažitém terénu kdysi bývala vinice a v ní studánka: jediný zdroj pitné vody pro Vyšehrad.

 

Ulice Mikuláše z Husi – z rohu s ulicí Na Pankráci směrem ke vstupu na stadion Slavoje Vyšehrad.

 

Vstup na stadion Slavoje Vyšehrad.

 

Ulice Marie Cibulkové – vlevo vstup na stadion a vlevo v pozadí Jedličkův ústav.

 

Jedličkův ústav.

 

Ulice Marie Cibulkové z opačné strany – směrem od Jedličkova ústavu.

 

Pokračování ulice Marie Cibulkové – za křižovatkou s ulicí Mikuláše z Husi.

 

Pokračování ulice Mikuláše z Husi – mezi křižovatkami s ulicemi Marie Cibulkové a Na Topolce.

 

Ulice Mikuláše z Husi z opačné strany – od křižovatky s ulicí Na Topolce. V pozadí je vidět bílá stavba Kongresového centra Praha (dřívějšího Paláce kultury).

 

Ulice Na Topolce od křižovatky s ulicí Mikuláše z Husi. Vpravo jsou garážová stání pro návštěvníky stadionu Slavoje Vyšehrad.

 

Ulice Na Topolce – pohled z rohu stadionu.

 

Ulice Na Topolce od druhého rohu stadionu, vlevo garážová stání.

 

Ulice Na Topolce – pohled na opačnou stranu.

 

Pamětní deska Marie Cibulkové na domě Sinkulova 511/46, Praha 4-Nusle.