Zpět na seznam novinek

„A“-muži – Už třiatřicet týdnů zůstává mimo hru ofenzivní fotbalista Slavoje Vyšehrad Lukáš Veselý a ještě nějaký čas bude. Natolik vážné se ukázalo být jeho zranění z podzimního domácího utkání FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY s Jihlavou (1:1). Stalo se 19. října 2019.

Lukáši, tohle pro tebe nešťastné datum si asi budeš dlouho pamatovat, že?

„To tedy budu. Balon mi na polovině soupeře trochu odskočil, ale nechtěl jsem o něj přijít jen tak. Šel jsem proto do souboje na dlouho nohu s Mohamedem Tijanim, ale on do toho šel urputně také ve snaze odkopnout balon za každou cenu. Trefil balon i moji nohu, bohužel to tak dopadlo pro mě zle. Chodím do každého souboje naplno, nechci soupeřům nic dávat zadarmo, tentokrát jsem ale narazil: mám podstatně méně centimetrů i kil živé váhy než Tijani. Nebylo to z jeho strany jen obyčejné nakopnutí.“

Omluvil se ti alespoň?

„Slyšel jsem, jak mi anglicky říká, abych zůstal silný. Ale žádná omluva ze strany jeho ani Jihlavy se nekonala. Což mě popravdě trochu mrzí.“

Už ve chvíli, kdy jsi šel k zemi, to bylo hodně bolestivé?

„Přestože jsem nepocítil žádné křupnutí, tak ano, hned obrovská bolest a bylo mi jasné, že to je špatné. A pak už to šlo, nosítka, záchranka a odvoz do Vojenské nemocnice ve Střešovicích.“

A diagnóza?

„Zlomenina bérce, navíc na silnější noze. Byl jsem v nemocnici ale jen několik hodin: vyšetření, rentgen a pak dlouhá sádra až téměř k tříslu. Pak mě pustili domů.“

To je docela překvapující… Dalo by se čekat, že si v nemocnici nějaký čas poležíš.

„Asi ano. Toho dne večer se nezdála být zlomenina až tak vážná, nebyla otevřená. Pokud to ale vezmu zpětně, je to už téměř osm měsíců a já dosud stále nejsem schopen pořádně trénovat. Takže prkotina to nebyla.“

Co bylo dál?

„Tu dlouhou sádru jsem měl měsíc. Pak jsem dostal menší, už šlapací, kterou jsem měl další měsíc. Pak jsem dostal ještě poslední, cirkulární sádru. Tu mi znovu po měsíci sundali a už jsem chodil bez sádry. Následovala rehabilitace, abych mohl chodit normálně bez kulhání. A když už jsem přestal i kulhat, začal jsem hodně posilovat. I když popravdě, pokoušel jsem se o to už v době, kdy jsem tu sádru ještě měl. I když je člověk takovým tím klasickým ležákem, je potřeba nohu alespoň zvedat nahoru, jinak strašně rychle ochabuje. Ještě ani teď ji nemám neposilovanou tak, jak bych chtěl.“

Není na tobě vůbec vidět, že bys během té dlouhé pauzy přibral nějaká ta kila…

„Naopak jsem dvě až tři kila shodil, protože bez sportovní zátěže, výdeje energie, jsem ani neměl hlad. Až teď se vracím k normálu, což je ale u mě jen jednasedmdesát kilo.“

Kdy jsi si poprvé troufl začít posilovat či trénovat venku?

„Trvalo to hodně dlouho, takže až v únoru, březnu. Začal jsem chodit s kluky do posilovny, ale opatrně a jen jednou v týdnu. Pak ale udeřila pandemie koronaviru a znovu jsem se musel připravovat sám. Teď se připravuji společně s kondičním trenérem, fyzioterapeutem nebo s tátou. Čeká mě ještě relativně dlouhá cesta, do plné zátěže totiž zatím nemohu.“

To musí být, vzhledem k délce té pauzy, asi trochu stresující, ne?

„Je to už poněkud na hlavu. Moc rád bych se konečně zapojil do normálního tréninku.“

Máš teď vlastního fyzioterapeuta, který se ti věnuje, takže to je pro tebe navíc i finanční zátěž?!

„To ano, ale jsem pojištěn, takže to dostanu zpátky. I tak ale nemám problém do své přípravy investovat, vím, že je to potřeba. A doufám, že jdu správnou cestou. Například před dvěma měsíci jsem nemohl ani vyklusávat, byl jsem rád, že jsem chodil, ale teď už běhám.“

Když to trvá tak dlouho, nepokazilo se něco během léčby?

„Ne. Říkal mi trenér Oldřich Pařízek, že měl také tohle zranění, bolelo ho to rok a půl. Doufám, že u mě to bude kratší. Progres tady je, bohužel ale velmi pomalý. Pro profesionálního fotbalistu, který chce hrát, je to tedy velmi náročné hlavně na psychiku. Někdy jsem z toho smutný a mívám negativní myšlenky, pak si ale řeknu, že to nesmím vzdát a jedu dál. Věřím, že se vrátím.“

Kde se připravuješ?

„Jezdíme s tátou na Podvinný Mlýn nebo do posilovny. Ale také přímo doma v Hovorčovicích mám před barákem krásné hřiště.“

A co balon?

„Už trénuji i s míčem, ale zatím dost opatrně. Je to něco úplně jiného, než jen běhat.“

Tvůj odhad, kdy se vrátíš?

„Počítám, že společné tréninky s mužstvem bych mohl začít tak v červenci. A zápasy? Někdy během podzimu.“

Takže pauza bude nakonec trvat celý rok.

„Přesně tak. Původně jsem si myslel, maximálně půl roku, ale je to zkrátka takhle. Nesmím hlavně propadat pesimismu.“

Co se dá ještě během pauzy dělat?

„Věnuji se přítelkyni, rodině, zajímám se o investování. A o kryptoměny.“

Kdo ti byl nebo je největší oporou?

„Tak samozřejmě rodina a přítelkyně. Když jsem ležel se sádrou, táta mi říkal: neboj, společně to zvládneme a ty se vrátíš zpátky. Zachovat si optimismus mi hodně pomáhá i přítelkyně Monika.“

Tvůj otec František, jenž loni oslavil padesátiny, odehrál 120 prvoligových zápasů, nejvíc z nich za Slavii. Co teď dělá?

„Věnuje se své fotbalové akademii na Podvinném Mlýně, je to ale malá akademie. V současnosti si také dělá licenci kondičního trenéra pro profesionální fotbal.“

On je vlastně třetím z řady či klanu Františků Veselých, ligových fotbalistů Slavie. Lukáši, proč nejsi také František?

„Táta už to chtěl zkrátka změnit. Takže i můj starší brácha se jmenuje jinak než František. Je Daniel.“

Největší legendou z vašeho rodinného klanu, doslova ikonou Slavie, byl tvůj děda. Mimochodem, celou svoji dlouho kariéru absolvoval bez vážnějšího zranění!

„Měl na to štěstí. Zato tátu zranění provázela, hlavně s kolenem. Já jsem až dosud také nic vážnějšího neměl, až teď.“

Tvůj děda měl sice štěstí, že se mu vyhýbala zranění, bohužel ale odešel až příliš brzy…

„Ano, bohužel. V pětašedesáti letech, přitom hrál pravidelně až do konce svého života. I po šedesátce zvládl třeba dva zápasy za víkend. Zradilo ho srdce, nikdo to nečekal.“

Bývala to proslulá útočná trojice Slavie: František Veselý – Robert Segmüller – Dušan Herda.

„Mrzí mě, že jsem jen nemohl nikdy vidět hrát. Fakt bych je rád viděl naživo.“

Slavia měla letos po podzimu před druhou Plzní obrovský náskok, který pak ale hodně rychle zeštíhlil. Věříš tomu, že obhájí titul?

„Věřím, že se to nakonec podaří. I když je pravda, že ještě v polovině února se říkalo, není už o co hrát, jenomže teď je. Bude to ještě zajímavé a hodně sledované, byť bez diváků na stadionech.“

Apropos, teď je tady velký paradox. Coby slávista budeš – v uvozovkách muset – přát i Tijanimu, který v únoru přestoupil do Slavie…

„Když jsem to zjistil, že přišel z Jihlavy do Slavie, tak jsem z toho nadšený zrovna nebyl. Ano, je to pro mě divný pocit, vidět ho v sešívaném dresu, zatímco já hrát po jeho faulu ani nemohu, ale na druhou stranu nejsem nepřející člověk. Bude-li pro Slavii platný, tak jedině dobře.“

Pojďme k vyhlídkám našeho mužstva ve zbývající části sezony. Tvůj odhad v tomto směru?

„Kádr Slavoje Vyšehrad byl znovu v zimě hodně posílen a když kluky vidím, herně se zvedli. Věřím, že teď na jaře ještě hodně zápasů vyhrají, a mohla by z toho být na konci sezony první polovina tabulky. Nebo zkrátka klidný střed. To bychom byli všichni spokojeni.“

Takže ty se teď účastníš v roli diváka.

„Budu chodit na každý domácí zápas držet klukům palce. Snad to našemu mužstvu přinese sportovní štěstí. Z prvních dvou zápasů v Sokolově a doma s Líšní jsme sice získali jen bod, ale věřím, že Vyšehrad bude na jaře pravidelně bodovat!“

 

Lukáš Veselý

narozen: 11. dubna 1997 v Praze

bydliště: Hovorčovice, okres Praha-východ

výška: 176 cm, váha: 71 kg

pravák/levák: pravák

post: útočník nebo ofenzivní záložník

kariéra: Slavia Praha, Sokol Brozany, MFK Vítkovice, MAS Táborsko, Slavia Praha, Loko Vltavín (v dresu holešovického týmu druhý nejlepší střelec ČFL s 20 góly), Slavoj Vyšehrad

odehrál dosud za Vyšehrad: celkem 18 zápasů (12 ve F:NL, 2 v Mol Cupu a 4 přípravné)

góly/asistence za Vyšehrad: 3 góly (všechny tři v Mol Cupu) a 5 asistencí (3 ve F:NL a 2 v Mol Cupu)

fotbalový vzor: Cristiano Ronaldo (Juventus Turín)

mimofotbalové zájmy: kryptoměny, počítačové hry, filmy, hudba

přezdívka: Vesy