Zpět na seznam novinek

U14 – V prvním rozhovoru letošního roku s trenéry naší mládeže vám představíme 33letého Daniela Růžičku, který v našem klubu působí již pět let.

Dane, prozradíš něco o své hráčské kariéře, než jsi začal trénovat? Nebo stále ještě aktivně hraješ?

„Mládí jsem prožil coby nadějný střelec v ABC Braník, kde jsem vydržel do čtrnácti let. Pak jsem s fotbalem načas skončil kvůli bolavým kolenům a akceleraci puberty. Ve třiadvaceti letech jsem se odhodlal vrátit do víru amatérského fotbalu i do Hanspaulské ligy. Užil jsem si pár let v SK Nusle s tou nejlepší partou přátel. Vyzkoušel jsem si i béčko Slavoje Vyšehrad, které tehdy hrálo I. A třídu, ale tady jsem musel hodně běhat, tak jsem raději přestoupil do středočeských Mnichovic. Zde jsem si užil své okamžiky slávy a radosti při postupu do krajské soutěže. Bal tam úžasná parta spoluhráčů, vřelost místních lidí, a také z herního aspektu to byl vrchol mé kariéry. Hraju aktivně stále, vrátil jsem se do SK Nusle, abych byl pohromadě se svými nejlepšími přáteli a mohl se věnovat trenérskému řemeslu. Podařilo se mi vyhrát kanadské bodování týmu.“

Co považuješ za svůj hráčský úspěch?

„Postup do kraje se určitě do úspěchů počítá, ale mým největším hráčským úspěchem je možnost být stále na hřišti. Mám ohromné štěstí na úžasné spoluhráče, fanoušky a lidi okolo fotbalu. Jsou z toho přátelství, kterých se velmi vážím.“

Jak dlouho trénuješ a jaké týmy jsi vedl?

„Trénuji sedm let. Začal jsem ve svém mateřském týmu SK Nusle, kde jsem v roli asistenta začal pomáhat trenéru Bártovi s nadějnými fotbalisty ročníku 2005. Po dvou letech jsme s kluky přestoupili do Vyšehradu a já převzal vedení týmu společně s trenérem Danem Jonem. U tohoto ročníku jsme byli pět let. Letos jsme převzali prvoligový ročník 2007, kategorii starších žáků U14.“

Můžeš nám představit svůj aktuální tým, který jsi během této sezony převzal? A jak zvládá náročnou prvoligovou soutěž?

„Náš nový tým je plný osobností a velmi zajímavých fotbalistů. Chybělo jim sebevědomí, několik posledních zápasů se jim totiž nevydařilo. Nicméně nám brzy ukázali, že pracovitost, síla a chuť se zlepšovat v nich je. Stihli jsme jen pár utkání, ale kluci v nich pracovali výborně a my věříme, že se budeme dál zlepšovat. Hrajeme žákovskou ligu, tedy nejvyšší soutěž. Je to extrémně náročné, ale pro většinu kluků to může být jeden z nejhezčích fotbalových zážitků jejich kariéry. Soupeři a jejich hráči jsou svojí kvalitou nadstandardní, ale my jsme rádi, že můžeme žákovskou ligu hrát a budeme se snažit předvést nejlepší možný výkon v každém utkání.“

Jaké je tvé trenérské vzdělání?

„Aktuálně mám licenci UEFA A a certifikát Coerver.“

Uvažuješ o nejvyšším trenérském vzdělání?

„Určitě ano, v následujících letech se chystám udělat si profesionální licenci a věnovat se trenérské profesi a individuálním tréninkům.“

Působíš u mládeže, ale láká tě v budoucnu trénovat i dospělé celky?

„Ohromně si užívám trénování dětí, nicméně se chci stále trenérsky posouvat, proto bych si rád vyzkoušel vést i starší ročníky a následně muže.“

Jak se věnuješ svému týmu v této nelehké době pandemie?

„Snažíme se spolupracovat, jak nám to stávající omezení dovolují. Chceme, aby kluci měli stále motivaci na sobě pracovat a byli spolu v kontaktu. Vytvořili jsme tréninky formou takzvaných denních výzev na sociálních sítích, které mohou kluci dle svých možností plnit. Kromě toho, že zlepšují svůj fyzický fond, je při tom motivuje i soutěžení s ostatními. Navzájem se hecují a dokonce do výzev vtáhli i nás trenéry. Některé z výzev tak plníme společně s kluky. Kromě toho komunikujeme pravidelně po sociálních sítích, při videotrénincích společně posilujeme či jen debatujeme nad fotbalovými zápasy, které se právě hrají. Snažíme se jim vysvětlovat i některé taktické poznatky či sportovní dovednosti pomocí dotazníků, videí či rozborů daných situací. Máme výbornou partu, která drží pohromadě a skvěle pracuje i v této nelehké době.“

Jak tuto složitou situaci vnímáš ty osobně?

„Ohromně mi chybí sportovní a fotbalový život, trénování a vše kolem toho. Nicméně i díky naší spolupráci s týmem se to snáším lépe. Mám to štěstí, že mě to pracovně nijak nezasáhlo, rodina je také v pořádku a poté, co jsme si pořídili psa, se ani v této době s manželkou nenudíme.“

Co je tvou profesí, tvým zaměstnáním?

„Pracuji v České televizi jako technik vysílání. Jedná se o klasické sedavé zaměstnání u počítače, proto jsem rád za každý pohyb po pracovní době. Nevýhodou mojí práce je, že když udělám chybu, tak ji uvidí každý dívající se divák.“

A slovo na závěr?

„Děkuji klukům, rodičům i kolegům z Vyšehradu za spolupráci v této náročné době a přeji všem hodně zdraví. Na brzkou shledanou na hřištích!“

Interview: Petr Studénka