Zpět na seznam novinek

Bájný Vyšehrad… Elegantní silueta na skále nad Vltavou uchovává české dějiny v paměti od počátku; přitahuje svým tajemným půvabem a nezaměnitelnou scenérií. I ve 21. století zůstává nesporným symbolem nejstarších dějin českého národa – symbolem národní identity. Dopomohly k tomu staré české pověsti situované na Vyšehrad o kněžně Libuši, udatném Bivojovi, vladykovi Horymírovi a jeho bájném koni Šemíkovi nebo o dívčí válce, popisující mýtické počátky přemyslovského státu.

Podle posledních výzkumů vznikl Vyšehrad coby knížecí hradiště v polovině 10. století, tedy zhruba o sto let později než Pražský hrad. V rámci raného středověku dosáhl největšího rozkvětu v poslední třetině 11. století a v první polovině věku následujícího, kdy svou výstavností Pražskému hradu směle konkuroval a dokonce jej na určitou dobu i předčil.

Za touto skutečností stál kníže a první český král Vratislav II. (vládl 1061 až 1092), který si zvolil opevněnou vyšehradskou skálu za panovnické sídlo a hlavní přemyslovskou rezidenci. V té době zde také vznikly nejstarší kamenné stavby.

Korunovací Vladislava II. v roce 1140 skončila nadřazenost tohoto sídla nad Pražským hradem. Význam Vyšehradu znovu výrazně pozvedl až český král a římský císař Karel IV. (vládl 1346 až 1378), jenž byl k němu vázán silným poutem přemyslovské tradice. Velkolepá přestavba navazující na založení Nového Města pražského učinila z Vyšehradu prvořadý a výstavný objekt, hrající důležitou roli i v korunovačním řádu českých králů.

Za husitských válek byl hrad vydrancován a pobořen, z toho důvodu také původní osídlení Vyšehradu prakticky zcela zaniklo. Zásadní podnět k jeho znovuosídlení vzešel od Jiřího z Poděbrad. Jím jmenovaný vyšehradský purkrabí Jan Zajímač z Kunštátu dal v polovině 15. století vyhlásit, že na Vyšehradě budou rozdávány stavební parcely. Postupně sem proto přicházeli lidé nejrůznějších profesí a řemesel. Z nich se také začalo tvořit nové vyšehradské obyvatelstvo. Ve východní části areálu vzniklo vy-šehradské Horní Město, zatímco Dolní Město bylo situováno v podhradí (místa, kde dnes prochází Vratislavova ulice).

Z dochovaných archivních dokladů je patrné, že nejvýnosnější vyšehradskou živností byl šenk piva a vína. Koncem 15. století jsou doloženy masné krámy a v první polovině 16. století už měli řezníci na Vyšehradě vlastní cech. Druhý cech zde založili v polovině 16. století krejčí, zatímco třetí, ševcovský, vznikl počátkem 17. století. Byla tu však i další řemesla: zlatník, kloboučník, pekař nebo kožešník. Nechyběli ani apotékář a ranhojič.

Zatímco na vlastním Vyšehradě kvetla řemesla, v Podvyšehradí dominovala zemědělská malovýroba. Osobitým řemeslem ve vyšehradském podhradí se zabývala skupina plavců, jež provozovala dopravu a obchod s dřívím po Vltavě.

Postupem času se stali řemeslníci hlavní skupinou mezi zdejšími obyvateli. V pozdější době, zejména v počátcích vlády Marie Terezie, byla patrná snaha Vyšehradských proniknout se svými výrobky na pražské trhy, a zajistit si tak větší odbytiště. Pražané se přitom dlouho účasti vyšehradských řemeslníků na svých trzích bránili a pražské čeledi znemožňovali, aby na Vyšehradě hledala pracovní příležitosti.

V letech 1639 a 1648, při dvojím dobývání Prahy Švédy, utrpěly škody vyšehradské hradby. I proto začala v roce 1653 výstavba vyšehradské pevnosti. Tato stavební etapa dala Vyšehradu jeho současnou podobu citadely s mohutnými cihelnými bastiony a výstavnou Leopoldovou branou (1669). Součástí nového opevnění byl i spletitý systém kasemat, podzemních chodeb pro rychlý přesun vojska a uskladnění materiálu.

Rozhodnutí o výstavbě vyšehradské pevnosti mělo za následek přesunutí dosavadních obyvatel z areálu Vyšehradu do podhradí. Kromě kapitulního děkana tato situace postihla i celou Vyšehradskou kapitulu. Městečko hory Vyšehrad tak skončilo nakonec ve vyšehradském podhradí. Právně bylo stále poddanským městem Vyšehradské kapituly, byť se čas od času objevovala snaha o jeho posunutí mezi královská města.

Přesun do podhradí však vyšehradským řemeslníkům prospěl. Obchodní omezení ze strany pražských měst postupně mizela a vyšehradská řemesla nacházela pro své výrobky nová, lukrativní odbytiště. Z roku 1835 dochovaný soupis uvádí, že Město hory Vyšehrad mělo 74 domů, 1100 obyvatel domácích a 400 cizích.

Ve městě bylo dodržováno městské právo, nad nímž bděl právník jménem Pečený. Řeznický cech měl pět mistrů domácích a 12 venkovských. Vyšehradský ševcovský cech pak čítal 25 mistrů domácích a 100 venkovských. Velký počet venkovských členů vyšehradských cechů byl způsoben i tím, že pod ně spadal Smíchov a poddanské vesnice kapituly.

Na Vyšehradě dále působili truhláři, kameníci, koželuzi, knihaři, pokrývači, sklenáři, kováři a krejčí. Výčet všech řemeslníků by mohl ještě pokračovat a jeho četnost svědčí o prosperitě, s jakou Město hory Vyšehrad vstupovalo do roku 1848, jenž přinesl změnu. Z poddanského městečka se stalo svobodné, prosperující město, které pomalu, ale jistě směřovalo do svazku měst pražských.

Vyšehrad, který byl společně s podhradím až do 19. století samosprávným městem, byl připojen ku Praze roku 1883. V té době ale také značně pozměnila jeho ráz realizace projektu národního pohřebiště se Slavínem a novogotická přestavba kostela sv. Petra a Pavla.

Roku 1904 byl vyšehradskou skalou proražen tunel, jenž otevřel pravobřežní komunikaci Prahy s jižním okolím. Více než tisíciletou historii tohoto místa završila nedávná revitalizace zdejších vinic a rozsáhlé parkové úpravy.

 

CITÁT

„Vyšehrad je nabit neuvěřitelně pozitivní energií. Je to opravdu posvátné místo. Všimněte si, že všechny velké parky v Praze jsou plné bezdomovců, opilců, feťáků a povalečů, ale Vyšehrad jako zázrakem je tohoto uchráněn. Jako by pozitivní energie těchto míst všechny živly vyháněla a nedopřála jim je znesvěcovat.“

Martin Herzán, autor knihy Vzpomínky na Vyšehrad – Z tajného deníku Františka Buzka

 

CO BYSTE NEMĚLI MINOUT PŘI TOULKÁCH VYŠEHRADEM

Brána Špička

Vstupní věž z doby Karla IV., původně s hrázděným polopatrem a štíhlými arkýřovými věžičkami. Z monumentální stavby se do dnešních dnů dochovalo torzo dolních částí portálů a přízemní místnost, ve které dnes sídlí informační centrum.

Leopoldova brána

Architektonicky čistá raně barokní brána je ozdobena štítem s římsami nesoucími kamenické artefakty v podobě dvou ležících lvů a třemi erby z pískovce. Celek korunuje orlice na vrcholu.

Rotunda sv. Martina

Nejstarší dochovaná stavba nejen v areálu pevnosti, ale patrně i v celé Praze. Kostel měl celkem barvitý osud – sloužil jako prachárna, skladiště nebo obydlí chudiny. Jeho dnešní podoba je výsledkem obnovy z konce 19. století.

Čertův sloup

Záhada a kuriozita Vyšehradu. Tři o sebe opřené části různých sloupů nejasného původu a účelu jsou opředené řadou pověstí. Najdete je v Karlachových sadech.

Románský most

Spojení panovnického sídla v jihozápadní části areálu s církevním okrskem v okolí svatopetrského chrámu zajišťoval unikátní románský most, jehož část je dnes zpřístupněna.

Bazilika sv. Petra a Pavla

Původně románská, posléze gotická, renesanční, barokní a nakonec novogotická dominanta Vyšehradu. Při kostele byla už v době jeho vzniku založena kolegiátní kapitula.

Vyšehradský hřbitov a Slavín

Na nejvýznamnějším pražském hřbitově je pochováno na 600 předních českých osobností, např. skladatelé Bedřich Smetana a Antonín Dvořák nebo spisovatelé Karel Čapek a Jan Neruda. Součástí pietního areálu je monumentální hrobka Slavín – společné místo posledního odpočinku národních velikánů.

Myslbekovy sochy

Na čtveřici nádherných soch narazíte ve Vyšehradských sadech před bazilikou. Skulptury vesměs znázorňují scény ze starých pověstí českých, ve kterých účinkují například Přemysl s Libuší nebo Ctirad a Šárka.

Staré purkrabství

Jedna z palácových staveb 14. století je dnes využívána jako sál pro 90 diváků a kavárna. Hitem jsou především zdejší víkendové kulturní programy pro děti.

Gotický sklep

Velký suterénní prostor je zbytkem jedné ze čtyř palácových staveb doby Karla IV. Uvnitř je k vidění výpravná expozice prezentující Vyšehrad v jeho různých historických podobách.

Galerie Vyšehrad

Pravidelně představuje autory střední a mladé generace, kteří se zaměřují především na malbu, kresbu a příbuzné disciplíny. Budova galerie je pozůstatkem strážní věže středověkého opevnění.

Socha sv. Václava

Ve Štulcových sadech je k vidění kopie jezdecké sochy sv. Václava ze 17. století, která do roku 1879 stála v horní části Václavském náměstí, než byla vystřídána současným pomníkem. Originál je dnes vystavený v Lapidáriu Národního muzea.

Cihelná brána

Severní vstup do pevnosti byl vybudován v empírovém stylu v roce 1841 v souvislosti se stavbou nové táborské silnice. Dnes zde naleznete informační centrum a hlavní vstup do kasemat s multimediální projekcí o Vyšehradu.

Kasematy a Gorlice

Spletitý systém podzemních chodeb vznikal v průběhu 17. a 18. století v souvislosti se stavbou barokního bastionového opevnění. V největším sále zvaném Gorlice je umístěno šest originálních sousoší z Karlova mostu.

 

Zdroj: portály praha-vysehrad.cz, prague.eu a Noviny Prahy 2